Zelené technologie a obnovitelná energie

Magnety pro větrné turbíny

Bringhamský důlní kaňon

Ne. Větrné turbíny, solární fotovoltaické panely a síť samotná jsou vyráběny pomocí levné energie z fosilních paliv. Když náklady fosilních paliv začnou stoupat, tyto složité vyráběné položky přestanou být jednoduše uskutečnitelné.

Solární panely a větrné turbíny nejsou vyráběny z ničeho. Jsou vyráběny z kovů, plastů a chemikálií. Tyto produkty byly vytěženy ze země, přepraveny, zpracovány, vyrobeny. Každá část za sebou zanechává stopu zkázy: zničené biotopy, znečištěné vodní toky, kolonizaci, toxický odpad, otrockou práci, skleníkové plyny, války a podnikatelské zisky.

Základními surovinami pro obnovitelné zdroje jsou stejné materiály, které jsou všudypřítomné v průmyslových výrobcích, jako je cement a hliník. Nikdo nevyrobí cement v jakémkoliv množství bez použití energie z fosilních paliv. A hliník? Těžba sama je destruktivní a toxickou noční můrou, z níž se lidé při povodí jen tak nezotaví, ale bude to trvat geologickou dobu.

Od počátku až do konce tzv. "obnovitelné zdroje energie" a další "zelené technologie" vedou k zničení planety. Tyto technologie mají své základy ve stejné průmyslové těžbě a procesech výroby, které ničí celý svět posledních 150 let.

Nezabýváme se mírným snížením škod způsobených průmyslovou civilizací; máme v úmyslu kompletně zastavit tyto škody. Toto si bude vyžadovat odstranění globální průmyslové ekonomiky, které bude znemožňovat vytváření těchto technologií.

"Důležitou věcí je, že se sám cítíte dobře."

Ne. Většina elektřiny, která je vyráběna obnovitelnými zdroji se používá ve výrobě, těžbě a dalších průmyslových odvětvích, které ničí planetu. Dokonce i v případě, že by výroba elektřiny byla neškodná, spotřeba rozhodně není. Každá elektrická věc při procesu výroby zanechává stejnou stopu zkázy. Žijící společenství - lesy, řeky, oceány - se stávají mrtvými komoditami.

Snížení emisí, kterých je v úmyslu dosáhnout fosilními palivy, může být dosaženo zlepšením účinnosti stávajících úhelných elektráren, podniků a domácností za mnohem menší cenu. V rámci průmyslové civilizace toto dává větší smysl, a to jak ekonomicky a environmentálně.

Tento přístup nebere v potaz, že celý průmysl s obnovitelnými zdroji není nic jiného než hrozný byznys. Neprospívá nikomu jinému než investorům.

Ne. Solární a větrné turbíny vydrží kolem 20 až 30 let, pak je potřebné je vyměnit. Výrobní procesy těžby, znečištění a využívání nejsou něčím, co se stane jednou, ale je to kontinuální - a rozšiřuje se velmi rychle. Obnovitelné zdroje energie nikdy nemohou nahradit infrastrukturu fosilních paliv, protože jsou zcela na fosilních palivech závislé.

Toto je jedinou zelenou věcí na větrné energii

Technologie obnovitelných zdrojů energie do značné míry závisí na vládních dotacích získávaných od daňových poplatníků, a také přímo získávaných od velkých energetických a jiných společností jako jsou ČEZ, BP, Samsung a Mitsubishi. Zatímco toto schéma naplňuje jejich představy, nám to nepomůže.

Nicméně je to špatná otázka. Průmyslová kapitalistická ekonomika vyvlastňuje a ochuzuje miliardy lidí a zabíjí živý svět. Obnovitelné zdroje energie závisí na centralizovaném kapitalismu a energetické nerovnováze. Nechceme profitovat ze zahraňování tohoto systému.

Namísto obhajoby další průmyslové technologie se potřebujeme přesunout k lokální ekonomice založené na komunitním rozhodování a tom, co může poskytovat místní krajina udržitelnou cestou. A potřebujeme zastavit globální ekonomiku, na níž závisí obnovitelné zdroje energie.

Recyklace

Recyklace může být "efektivnější" než těžba, ale není řešením problémům se životním prostředím. Ve skutečnosti jim přispívá.

Recyklace hliníku, oceli, křemíku, mědi, kovů vzácných zemin a jiných surovin používaných pro "zelené technologie" může být provedena jen za velkou cenu na planetě. Recyklace těchto látek je velice energeticky náročná, uvolňuje velké množství skleníkových plynů a přispívá k zamoření podzemních vod a intoxikaci planety.

Recyklace kovů vyžaduje globální obchod, protože recyklace většinou probíhá v chudých zemích s laxními environmentální a hygienickými předpisy. Je velmi nebezpečná pro dělníky. Mnoho částí technologií obnovitelných zdrojů energie nelze recyklovat.

Příznaky šílenosti

Dolování neobnovitelných kovů

Přeloďování jich přes celý svět

Jejich obrábění

Nazýváme je udržetlnými a zelenými

Technologie obnovitelných zdrojů energie jsou lepší než fosilní paliva ve stejném slova smyslu, že zranění jednou kulkou je "lepší" než dvěma. Obojí je tragickým zraněním.

Chcete sestřelit planetu jednou nebo dvakrát?

Jediný způsob, jak se dostat z této patové situace, je ji rozbít: odmítnout obě volby a jít úplně jinou cestou. Nepodporovat ani fosilní paliva nebo obnovitelné technologie.

Nicméně ani analogie se střelou není zcela přesná, protože obnovitelné technologie mají v některých případech horší dopad na životní prostředí než fosilní paliva.

Více obnovitelné energie není synonymem méně energie z fosilních paliv. Množství energie vyráběné obnovitelnými zdroji narůstá, ale současné narůstá množství vyráběné energie fosilními palivy. Žádná uhelná nebo plynová elektrárna nebude vypnuta kvůli obnovitelné zdroji energie.

Jen asi 25% globální spotřebovávané energie je ve formě elektřiny, která proudí dráty a bateriemi. Ropa, zemní plyn a další deriváty fosilních paliv představují zbylou spotřebovávanou energii. Dokonce i kdyby mohla být elektřina po celém světě vyráběna bez emisí skleníkových plynů, znamenalo by to snížení jen o 25%. A dokonce by to mělo malý význam, když většina spotřebovávané energie rapidně narůstá.

Je diskutabilní zda nějaký "obnovitelný zdroj" skutečně vyrábí čistou energii. Většina energie spotřebovávaná při těžbě, výrobě, výzkumu a vývoji, transportu, instalaci, údržbě, připojení k síti a likvidaci větrných turbín a solárních panelů může být větší, než dokáží vyrábět; oponentská tvrzení často neberou v úvahu všechny energetické vstupy. Obnovitelné zdroje energie byly popsány jako praní špinavých peněz: špinavá energie přichází, čistá energie vychází.

U biopaliv, pro další příklad "zelených technologií", bylo prokázáno, že se čistá energie vytrácí v téměř každém případě. Tato biopaliva, která mají produkovat čistou energii, produkují velice malé množství energie. Tyto paliva jsou často vyráběna skrze zničený přirozených ekosystémů takových jako jsou tropické lesy nebo prérie pro zemědělskou výrobu, což je proces, který uvolňuje ještě více skleníkových plynů, ničí biodiverzitu a ničí lokální dostupnost potravin. Výroba biopaliv je považována za hlavní faktor růstu cen potravin po celém světě v posledních letech. Tyto vzrůstající ceny potravin vedou k šíření hladovění, nepokojům a násilí.

Někteří lidé rádi podporují hydroelektrárny jako zdroj "zelené energie". Toto je falešné. Přehrady mají obrovské dopady na životní prostředí na řekách, plážích a ústí řek. Včetně těchto dopadů mnoho přehrad je velkým zdrojem metanu v důsledku rozkladu organické hmoty v dolní části zásob. Metan z vodních přehrad může být zodpovědný 4% nebo více procenty na globálním oteplování.

Výroba solárních panelů patří dnes mezi nejběžnější zdroje hexachlorethanu, fluoridu dusitého a fluoridu sýrového. Tří extrémně silných skleníkové plyny, které jsou používané pro čištění plasmy při výrobě. Jako skleníkový plyn je hexachloroethan 12 000 krát silnější než oxidu uhličitý. Je 100 procentně produkovaný lidmi, a přežije 10 000 let po dostání se do atmosféry. Fluorid dusitý je 17 000 krát silnější než oxid uhličitý, a fluorid sýrový je 25 000 krát silnější. Je to nejsilnější známý skleníkový plyn. Jen pro příklad, atmosférické koncentrace fluoridu sýrového stoupají o 11 procent každý rok.

Ze zprávy Silicon Valley Toxics coalition:

Jak se solární průmysl rozšiřuje je malá pozornost věnována potenciálním environmentálním a zdravotním dopadům této rychlé expanze. Rozšiřující se solární fotovoltaické panely mají potenciál vytvořit obrovský nový zdroj elektronického odpadu na konci jejich životnosti, která je odhadována na 20 až 25 let. Nové solární fotovoltaické technologie mají vzrůstající výkon a snižují náklady, ale u mnoha z nich se používají extrémně toxické materiály nebo materiály s neznámými zdravotními a environmentálními riziky (včetně nových nanomateriálů a procesů).

Montáž větrných turbín

Jednou z nejběžnějších větrných turbín na světě je 1,5 megawattová turbína, která je vyráběna General Electric. Gondola váží 56 tun, věž váží na 71 tun a lopatky 36 tun. Jedna taková turbína vyžaduje více než 36 tun oceli.

Tento model je menšího designu moderních standardů. Jsou tu turbíny, které mohou být třikrát vyšší a používat osmkrát tolik materiálů (oceli, hliníku a mědi).

Tyto materiály pocházejí odněkud, a tam je vždy někdo doma, je to to něčí posvátné místo, něčím zdrojem potravy a vody a vzduchu. My neslýcháme o nich, protože pokud jsou to lidé, jsou obvykle chudí a barevní. Toto je část, kde se rasismus, kolonialismus, environmentalismus a těžební ekonomika schází.

Největší výrobce větrných turbín na světě je Vestas, společnost s obratem 15 miliard dolarů. Největší americký výrobce turbín je General Electric, která vlastní 700 miliard dolarů a je čtvrtým největším producentem znečištění ovzduší. Může si někdo opravdu myslet, že - po Fukušimě, Hanfordu, Bhópálu - budou mít tyto společnosti obavy o spravedlnost nebo udržitelnost? Zisky jsou přední a život vždy pro ně zůstane druhotný.

Výroba elektrických aut vyžaduje energii z fosilních paliv v mnoha částech jejich výroby a distribuce. Tento požadavek je pravděpodobně ještě extrémnější u elektrických aut, když je potřebné, aby byly vyráběny pro, co největší lehkost jak je to možné kvůli hmotnosti baterií. Mnoho odlehčujících materiálů jsou extrémně energeticky náročné na výrobu, takové jako je hliník a uhlíkové kompozity. Toto je také důvod, proč jsme nikdy neviděli elektrický náklaďák - jsou příliš těžké. A samozřejmě nákladní auta jsou potřebná pro těžbu a pohon fosilních paliv všech nákladních vozidel. Elektrická/hybridní auta jsou také nabývána touto energií, která z velké části pochází z plynových, uhelných a jaderných elektráren.

Nedávná studie Národní akademie, která analyzovala dopady výroby vozidel, těžbu, rafinaci, emise a jiné faktory, prokázala, že zdravotní a environmentální dopady elektrických vozidel jsou ve skutečnosti vyšší než u benzínových automobilů.

 

V některých případech je hustý městský rozvoj výhodnější než rozlehlá předměstí. Může výrazně snížit dopady na místní divoká území. Nicméně, soustředit se na hustě osídlené městské komunity a veřejnou dopravu, což se nachází v moderním environmentálním hnutí, je v několika ohledech problematické.

Hlavním problémem tohoto přístupu je, že je tím brána v úvahu existence měst. Města jsou neudržitelná, protože vyžadují rutinní dovoz zdrojů - jídlo, dřevo, minerály a palivo - z okolních krajin a nic nevrací. Krajina na níž je vybudováno město, nemůže poskytnout svým občanům dostatek potravy, přístřeší, paliva a další materiální statky.

Město je v rozporu s vesnicemi, tábory a jinými malými osadami, které napříč dějinami sloužily jako udržitelný model pro lidská společenství.

Města vždy čerpají zdroje z okolních regionů a v moderním světě z celého světa. Hustě osídlená města mohou snížit dopady tzv. "vývoje" na nejbližší území, ale neřeší základní dopady měst nebo moderní globalizované město.

Například, zatímco jsou některé čtvrti v New Yorku extrémně hustě osídleny a využívají poměrně malé množství energie, je to zúžený úhel pohledu. Deštné pralesy jsou káceny a hory vytěženy, aby byly poskytnuty zdroje těmto hustým městům. Každý vážný pokus o environmentalismus musí brát v potaz dopad výroby a přepravy materiálů do města, a musí řešit základní problémy těžby zdrojů a expanze globální průmyslové civilizace.

Pokud chcete více vědět o městech, jak fungují, a proč jsou neudržitelná jako formy sociální organizace, přečtěte si naši definici civilizace na konci stránky.

Pokud chcete více vědět o městech, jak fungují, a proč jsou neudržitelná jako formy sociální organizace, přečtěte si naši definici civilizace a zdroje na konci stránky.

Solární elektrárna Ivanpah

Lidé, stejně jako jiná zvířata, získávají svou energii především z konzumace rostlin a zvířat. Rostliny získávají energii ze slunce. Žádný druh nepotřebuje elektřinu pro přežití. Průmyslový systém potřebuje elektřinu, aby přežil.

Potraviny a stanoviště pro živé bytosti jsou obětovány pro uživení elektřiny. Infrastruktura, doly, zpracování a odpad nutný pro výrobu elektřiny ničí lesy a jiná přirozená místa po celém světě. Zajištění energetické bezpečnosti pro průmysl vyžaduje ničení bezpečí života pro živé bytosti (to jsme my).

Elektřina se běžně používá jen od roku 1920 (nebo později ve vyšších částech světa). Mnoho lidí ve většině světa nemá doma elektřinu dokonce dnes. Existuje mnoho způsobů, jak splnit naše požadavky, které jsou závislé na elektřině.

Výroba elektřina je neudržitelná, pokud "udržitelným" chápeme něco, co můžeme dělat udržitelně věčně bez toho, aby došlo k trvalému či významnému poškození planety. Lokální elektrické systémy generující energii malého měřítka mohou pokračovat ještě po pádu centralizovaných energetických sítí, ale globální průmyslová výroba "zelených" produktů bude zabíjet planetu stejně tak jako status quo.

Jsme skeptičtí i ve využívání průmyslové "zelené" technologie pro usnadnění přechodu k zcela neprůmyslovým způsobům života. Závislost na průmyslové technologii se může stát snadno kultem pokroku, a může snadno odvádět lidi od tradičních, udržitelných způsobů života.

Lokální stravování

Jediné opravdové "zelené" zdroje energie přicházejí ze země a nevyžadují si destrukci. Mluvíme zde o fotosyntéze a síle svalů. Permakultura, stejně jako jiné tradiční způsoby života takové jako jsou lov, rybolov a sběr, musí být základy každé budoucí udržitelné kultury; jinak je jakékoliv tvrzení o "zeleném" žití lež. Trvalé polykultury, jak kultivované a divoké, mohou také dodávat další základy potřebné k životu: čistá voda, čistý vzduch, materiály pro oblečení a přístřeší a duchovní rozvoj.

Deep Green Resistance stojí v opozici k průmyslovým technologiím, které jsou označovány jako "zelené" nebo "obnovitelné". Stojíme v solidaritě se živým světem a komunitami, které čelí dopadům průmyslové těžby po celém světě.